Od roku 2001 do roku 2011 jsem žila poměrně klidný manželský život. V roce 2011 se to všechno změnilo, takže by bylo co točit.
2011 - nastupuju do práce, poprvé od školy mimo státní správu. Starší syn má 10 let, mladší 3 roky, začala jsem studovat vysokou školu. Jsem vdaná 10 let a zjišťuju, že vlastně nemáme moc společného, chci studovat, manžel není nadšený. On je sportovec, já sport nesnáším, takže spolu vlastně nemáme jak trávit volný čas. Když nejsou děti doma, většinou mlčíme. Jsem ráda, že jdu do práce, mezi lidi.
2012 - v práci je to fajn, školu taky zvládám, seznámila jsem se v práci s jedním klukem a těžko to kočíruju na nějaké kamarádské linii, on naprosto přesně ví, jak na mě, pochválí mě, polichotí - doma to neslyším, tak to je všechno náročnější.
2013 - zamilovala jsem se, manželovi to řekla, ten to řekl rodičům a nastává peklo. Nechce se mnou mít společného nic nikdo z rodiny - rodiče, sestra, prarodiče. Tak ten vztah na nátlak rodiny ukončuju a měním práci.
2014 - vracíme se k sobě opakovaně, až to doma definitivně ukončím, odstěhuju se pryč, podávám žádost o rozvod. I přes nesouhlas všech doma. Bydlíme s bývalým manželem od sebe dva kilometry, tak si kluky střídáme po týdnu. Je to těžký, pro všechny. Manžel nesouhlasí s rozvodem. Zvládla jsem přes všechny stresy státnice.
2015 - konečně nás rozvedli. Situace v rodině se trochu uklidňuje, změnila jsem práci - opět do státní správy a studuju dál vysokou. Jsem moc spokojená.
2016 - žijeme si hezky, bývalý manžel si našel přítelkyni, tak snad bude klid i tady.
2017 - kupujeme dům, mám za sebou mgr. státnice a jsem ráda, že jsem odešla. Starší syn nastupuje na střední školu, má slečnu, je spokojený. Mladší je taky v pohodě.
2018 - studuju další vysokou školu, opět jsem změnila práci , vztah s přítelem je pořád super, letos mi bude 40 - tak nevím, co se změní
2019 - letošek byl jako na houpačce, starší syn měl nějaké zdravotní problémy - ale nakonec je všechno v pořádku, přítel měl škaredou bouračku, ale vyvázl z toho dobře, opět se učím na státnice , snad už poslední. Jediný, co mě štve, je střídavá péče, kterou máme. Starší syn je plnoletý, ten si žije už podle sebe, ale mladší by ji nejspíš rád zrušil a byl u mě, nesedl si s přítelkyní bývalého, ale ten to zatím nějak nedokáže strávit. Tohle musím v následujícím roce vyřešit.
V současně době jsem fakt spokojená, mám toho nejlepšího chlapa, kterého jsem mohla potkat, vztahy v rodině se srovnaly, jsme zdraví