V roce 2011 jsem 14 let vdaná. Starší synové jsou v té době již dospělí a doma zůstávám s pětiletým synem. Mám skvělou práci, která mne baví a dá se skloubit i s dítětem. Rok 2012 stále stejně, užíváme si života bez školek a škol, hodně cestujeme, manžel stále v práci, včetně víkendů. 2013 + 2014 začínám syna učit doma a zároveň začínají nejlepší dva roky mého života. Je to absolutní radost, volnost a pohoda. Manžel stále pracuje a moc s námi není. V červnu 2014 nám u přezkoušení na ZŠ navrhnou přeskočit třetí třídu a jít rovnou do čtvrté. Rozhodneme se využít času jinak a přestěhovat se na rok do jiné země , aby si syn zdokonalil angličtinu. Končím se svou prací a odcházím z domu do podnájmu v cizině, kde se s nikým nedomluvím a nikoho tam neznám. 2015 první půl rok je pro syna těžký a já jsem sama, bez přátel a poprvé v životě i bez práce. Manžel za námi létá cca na 14 dní v měsíci. 2016 synovi jde anglická škola dobře a u toho stále děláme českou školu, neb si myslím, že po dvou letech bychom se už měli vrátit do ČR . Starší kluky vidíme 2x do roka. Z nouze začínám pracovat na projektu, který mi po dalších dvou letech přinese mezinárodní ocenění. V roce 2017 se v cizině stěhujeme do jiného města, neb syn mění školu. Od moře do vnitrozemí a já ztrácím i tu jedinou přítelkyni , kterou jsem si za dva roky našla. Jsem nešťastná, místo mi k srdci nepřirostlo a opět jsem rok bez práce. 2018 začínám chápat, že se už nejspíš do ČR nevrátím. Manžel stále dělí svůj čas mezi cizinou a ČR a já poprvé uvažuju o celkové změně svého života. Jsem v té době vdaná 24 let a vypadá to, že se beze mne všichni v pohodě obejdou.