Musím říct, že představa čekárny v nemocnici, kde má minimálně polovina lidí zbraň, mi nahání hrůzu.
1) že by byla nemocniční čekárna považována za tak nebezpečné prostředí, kam je vhodné vzít si zbraň
2) domnívám se, že nemocný člověk, který se cítí špatně, snadněji podlehne zkratovitému, emotivnímu jednání. Jedna věc je, že pacient na zdravotníka řve (ponechme stranou to, že to někdy může být i vcelku pochopitelné), druhá věc by byla, kdyby s sebou měl zbraň a mohl ji vytáhnout.

Fakt si nepřeji svět, v němž se, pokud nebudu moct nebo schopna (třeba blbě vidím) mít zbraň, budu cítit v setrvalém ohrožení. A teda při představě z poloviny ozbrojené čekárny bych se tak cítila; nejsme v USA, kde je to z historických důvodů samozřejmější.