Analfabeto,
píšu to proto, že jelikož jsme to hlídání moc nevyužívali, tak není pravda, že bychom tím byli nějak poznamenaní nebo naše děti.
Za tu možnost zaskočit "v nouzi nejvyšší" jsem byla velmi vděčná, ale necítila jsem to jako povinnost. NIKDY jsem třeba pěstounce
nedala na pohlídání nemocný dítě, měla jsem o ni strach, aby se nenakazila. A snad nikdy nehlídala kvůli mé práci, prakticky vždycky kvůli zábavě.
Takže pracovně jsem to měla úmyslně zorganizovaný tak, že hlídání kvůli práci NEBYLO NUTNÝ. A na tu zábavu to bylo super a jsem za to opravdu vděčná, ale kdyby to nebylo, tak bychom si museli zařídit placený hlídání nebo se společný zábavy bez dětí vzdát, dokud by nebyly tak velký, že by se ohlídaly samy.
Nepovažovala bych to to za nic neobvyklýho ani za žádnou křivdu, asi bychom nebyli první ani poslední.