U nas bydli pan z azylaku. Letos byl skoro 3/4 roku ve spitale. Chteli nam ho ze spitalu dat domu ve stavu, kdy byl na plenach a chodil jen s choditkem. Protoze nemame bezbarierovy byt, odmitla jsem to, protoze si nedovedu predstavit, jak bych ho dostala pres 10 schodu, nandala do auta a vezla k doktorovi, kde neni parkovani. On chtel domu, ze pry si "k tomu doktorovi dojede autobusem". Vysmala jsem se mu s tim, ze nesleze ani tech 10 schodu, pak ma jit cca 200 m na autobus, msui vylezt do autobusu, pak z nej vylezt a dojit dalsich cca 150 m k doktorovi, ze to proste neda. A protoze nejsme nijak pribuzni, vsadila jsem vsechno na to, ze mne k tomu nikdo nemuze donutit. Tudiz byl v nemocnici tak dlouho, jak to slo, a pak na doleceni v LDNce. Mezitim jsme mu vyrizovali domov duchodcu, protoze jsme nevedeli, jak se bude vyvijet jeho zdravotni stav. No, a v LDNce se jim podarilo ho zrehabilitovat tak, ze je na tom stejne jako pred nemoci. Jen jsem proste musela dost rezolutne odmitnout veskere navrhy na to, abychom si ho vzali domu. Vychazela jsem z toho, ze jak se ho system zbavi a my se zacneme starat, tak uz nam system nepomuze a spis se nam vysmeje a hodi nam klacky pod nohy.