To máš těžké. Já jsem nejraději, když mám v různých situacích (což je vpodstatě jakýkoliv pohyb na veřejnosti a kontakt s kýmkoliv kromě manžela) něco jako průvodce, který dělá něco jako nárazník mezi mnou a okolním světem. Ne že by jednal za mne, to ne, ale já z něj, protože ho dobře znám a umím ho tudíž číst, odečítám "nastavení" potřebné pro komunikaci s okolím (potřebnou zdvořilost, důraznost, stupeň nebezpečí, posloupnost společenské významnosti osob okolo apod.). Vlastně tohle pro mne dělá manžel, aniž by si toho byl vědom. Je pro mne také velmi úlevné, když různé momenty, které ostatní lidé považují za zábavné či veselé či je nepovažují za náročné, protějšek neshazuje nebo se nepošklebuje kvůli mé potřebě ujasnění nebo je nepovažuje za provokaci. Když mne někdo vyzve např. na kafe, chci vědět, jak dlouho to kafe bude pít. Protože já NIKDY nemám postranní úmysly.