No, vdaná jsem nebyla ani jednou, takže fiktivní svatbu do toho motat nebudu, ale od roku 2011 dosud to bylo ve zkratce asi nějak takto.

2011 - bydlíme v pronajatém 2+1, máme dvouletu dceru a v dubnu zjišťuju, že jsem těhotná
2012 - v lednu se narodí syn, dcera v září nastupuje do školky
2012/2013 - jsem na RD, muž sice pracuje, ale zároveň se dost blbě zadluží, zkouší "štěstí" hraním automatů, rozprodává cennosti, snaží se přijít k penězům kdekoli může, včetně vydírání mých rodičů nebo odříznutím mě od financí, takže nemáme pomalu z čeho žít
2014 - rozjíždějí se u mě psychické problémy, červen-září mám v mlze a moc si z nich nepamatuju, jelikož jsem je strávila v polospánku nadopovaná benzodiazepiny, v září jsem začala chodit na psychoterapii a v říjnu k psychiatrovi s dg. středně těžké deprese, po nasazení AD velká úleva
2015 - syn nastoupil do školky, já si udělala rekvalifikační kurz, stěhujeme se z pronájmu do domu k mužovým rodičům, dlouholetá krize pokračuje a vrcholí rozchodem a mým odstěhováním na začátku letních prázdnin; v červenci nastupuju do práce, bydlíme s dětmi konečně sami ve vlastním, v září jde dcerka do 1. třídy a na podzim se seznamuju s mým druhým mužem
2016 - láska jako trám, v únoru stěhování do společného bydlení, v březnu jsem otěhotněla (a současně nastoupila do nové práce) a v prosinci se narodil syn
2017 - dochází mi, že vybudovat dlouhodobý stabilní vztah pouze na sexu je pěkná blbost, idylka se pozvolna ale jistě začíná kazit, mužovi vadí moje starší děti, otec starších dětí dělá vytrvale problémy kde může, jaro-podzim stále dokola řešíme OSPOD a soudy, v listopadu mi umírá mamka
2018 - jsem stále na RD a už mi to pomalu leze na mozek, připadám si nevyužitá a neatraktivní, zatímco muž tráví čím dál více času raději sám neznámo kde a neznámo s kým; prostřední syn nastoupil do 1. třídy; v říjnu jdu na rozsáhlý zubařský zákrok, který mě skoro do konce roku vyřadí z provozu
2019 - znovu se objevují psychické problémy, mám panické ataky, agorafobii, opět musím nasadit léky a docházet na terapii; v září nejmladší syn nastoupil do školky, já do práce, našli jsme si s dětmi vlastní bydlení a přesně po 4 letech zazvonil zvonec a téhle tragikomické pohádky je konec

No, když se tak čtu... Dala bych si za to facku