Půlko, já snad blbá nejsem, školy mám a stejně jsem se tchýni taky nelíbila ( a asi se jí nelíbím dodnes). Ale přišla jsem na to, že chyba není na přijímači, tchýni se nelíbím z principu, "odvedla jsem jí syna" a tím je řečeno vše. Možná, kdybych byla ochotna žít život svůj a svojí rodiny přesně podle jejích představ, tak by mě trochu brala. Dospěly jsme do stavu vzájemné zdvořilosti, kdy jsme s manželem za cenu nemalého úsilí vytyčili hranice a obezřetně sledujeme, aby se moc nepřekročily... Jo, líbilo by se mi chodit k tchýni na kafíčko nebo jí zvát k nám, vzít jí třeba do divadla, na výlet nebo by stačilo si s ní v pohodě popovídat, ale žiju s tím, co je k dispozici. Lepší už to nebude a snažíme se, aby to nebylo horší.