tohle je krásné téma, přidám se taky a začnu o trošku dřív

2008 - jsem na VŠ, tři roky po svatbě, rekonstrukce domu, nedokončená, v červenci zjišťuji, že jsem těhotná, před sebou poslední ročník VŠ. Tchán šílí, že manželovi ujely nohy (neujeli, ale otěhotněla jsem první měsíc)
2009 - v březnu se mi narodí dcera, porod komplikovaný, narozením vše zapomenuto, je zdravá a vše je krásné...manžel je úspěšný v práci, rozjíždí "projekt docentura" má s námi volné prázdniny. V září dělám státnice. V prosinci si kupujeme naše první nové auto - tchán šílí, že jsme se nezeptali a nepřijíždí kvůli tomu na Vánoce.
2010 - obhajuji diplomku a promuji, dcera je často nemocná, špatně jí a bojí se lidí, manžel je úspěšný v práci, plní kritéria na docenta, o druhém dítěti nechci ani slyšet
2011 - manžel jede služebně do Ameriky a domluvíme se na druhém dítěti - nejde to 12 měsíců, od ledna pracuji na částečný úvazek, v péči o dítě se střídáme, dcera dostala mononukleózu, manžel prasklej slepák, na konci roku zjišťuji, že jsem těhotná
2012 - píšu doktorskou práci, v červenci se mi narodí druhá dcera, je zlatá, zato ta první. Skončíme u psychologa s diagnózou "dočasná sociální fobie", do školky ji nevzali. Žijeme úsporně, šetříme na vzdušné zámky budoucnosti, manžel dře jako kůň na docenturu a často je v zahraničí.
2013 - žijeme, od ledna se hned po mateřské vracím do práce na částečný úvazek, vyjdou mi vstříc, stále kojím a nespím. Starší dcera stále není ve školce. Starší má domácí vážný úraz ruky, operace, rehabilitace, lítačky po doktorech. Za pár měsíců zdravá. Dělám doktorské státnice, promuji s dvěma dětmi, od září jde starší do školky (až na předškolní rok), řve tam a nikdy nezůstává víc než po o
2014 - žijeme, šetříme, pracujeme, staráme se o děti, manžel úspěšně habilituje, zkouší úspěšně podnikat
2015 - starší nastupuje do 1. třídy, mladší do školky nevzali. Starší ve škole pořád marodí (120 hodin/pololetí), manžel naplno rozjíždí podnikání - pracuje 24/7, na podzim se k nám na výměnek stěhuje tchán (zcela symbolicky 11. září )
2016 - život je na hovno s kontrolorem za zadkem a neustále pracujícím manželem, i přes částečný úvazek jsem žena v domácnosti a nelíbí se mi to
2017 - krize - chci do práce na full time, manžel mě nechce pustit, strašně pracuje a hodně vydělává - já z toho nic nemám, stále šetříme na vzdušné zámky, v dubnu jde mladší do školky do mimořádně otevřené třídy, v prosinci nastupuji po těžkém boji do práce na po-pá
2018 - zvykáme si, manžel utlumuje pracovní tempo, v květnu kupujeme vzdušný zámek a manžel se uklidní, všechen čas však tráví tam a koupí si i přes můj odpor nekřesťansky drahý bazén do vzdušného zámku, tlačí na mě, abych si našla lepší práci, když už do ní musím chodit
2019 - do vzdušného zámku se po rekonstrukci stěhuje tchýně, bazén je hotov a stál tolik co menší byt, od srpna mám novou lepší práci = krize, protože pracující žena nerovná se servis, děti jsou zdravě zlobivé a šikovné, starší se bude hlásit na 8G, nyní si vše uklidňuje a žijeme v duchu hesla "když se ti něco nelíbí řekni to", z přehledu není ani poznat jak často mluvím