Pro mě osobně byl vždycky největší stresor mít na Vánoce hosta, tj. netrávit to jen v úzkém kruhu rodinném, když jsme byli hostitelé.

Ne že bychom se kvůli tomu hádali, ale nebylo to v takový pohodě, když člověk musel brát ohled ještě na někoho jinýho a na jeho zvyky.

Jak se říká, že "na Vánoce by neměl být nikdo sám", tak to je takovej klacek, kterýho se nedokážu mentálně zbavit (jako mít ve svým okolí někoho blízkýho, o kom bych věděla, že by byl na Vánoce sám, tak bych asi měla cukání ho pozvat), ale na rovinu přiznávám, že by mě to asi až na řídké případy moc nepotěšilo.

Když jsem byla na Vánoce (jako dítě) hostem já, tak mi to naopak přišlo super, ale určitě ne kvůli tomu, že jsem se vyhnula přípravám, spíš že jsem mohla nahlédnout do jiné tradice, a taky jsem se snažila maximálně přizpůsobit a nekecat do toho.