Vyměnila, argumenty chápu, ale rozhodně ne násilně a bez dohody, ale zkusila bych nějakou motivaci. Třeba navrhnout rekonstrukci, udělat nový "dívčí" pokoj pro mladou slečnu.

Musela jsem rozhodnout něco podobného, ale nebyla to výměna. Děti původně bydlely společně, měli jeden pokoj jako ložnici a druhý jako společnou hernu. Jelikož postupně už hraní využívalo pouze mladší dítě, rozhodla jsem je rozestěhovat. Jeden pokoj je velký, druhý malý. "Hrací" dítě jsem chtěla kvůli prostoru do toho velkého, starší které už tráví volný čas většinou na mobilu nyní bohatě stačí ten malý.
Ale samozřejmě oba chtěli do toho velkého, jelikož to původně byl "jejich" pokoj, ale pro oba. Oba tam měli vazbu na svoje "místo", oba neradi změny, takže trochu patovka.

Se starším jsem musela "vyjednávat" a nastínit výhody nového pokoje v novém světle. Nakonec se nechal ukecat, ale jak se začaly plánovat úpravy pokoje, do kterých jsem ho zapojila tak se začal těšit. Nyní je moc spokojený.
Ohledně úpravy šlo vlastně jen o vymalování a přestavění nábytku, plus jsem dokoupila nějaké regálky v Ikee. Ještě si pak přál křeslo a sedací pytel, tak jsme postupně pořídili a vytvořili jsme takové posezení "obýváček" pro návštěvy kámošů.

Myslím že důležité je, aby to starším nebylo vnímáno jen jako že dostalo přednost mladší dítě, ale musí tam být i výhody pro to starší, něco co se udělá prioritně pro něj. U nás to byla to předělání pokoje (a toho jeho pokoje jako PRVNÍ), aktivní účast na přestavbě a koupě něčeho co mu to trochu "osladí".
Naopak mladší pak chvíli zase "záviděla tu předělávku". Ale druhý pokoj se prostě řešil až jako DRUHÝ v pořadí (záměrně). Oba museli v něčem ustoupit.

U holky si dovedu představit pořídit nějakou toaletku, křesílko, posezení pro kámošky, něco co zatím nemá. Třeba udělat něco na tom balkónku.

Jo a i po té praktické stránce je u staršího spokojenost(i u mne), menší pokoj se staršímu lépe udržuje, také nemá moc nábytku, a i to lépe vypadá a útulněji na malém prostoru. Spokojenost nakonec veliká, a to tam původně ani za nic nechtěl.

Mladší je zas spokojená ve velkém pokoji, jelikož jednak zatím stále ještě ocení dost místa na hraní, má hodně věcí a potřebuje i místo na trénink.

Takže v zásadě to beru tak že sice jsme rodina a bydlíme tu všichni, ale já rozhoduji kdo co bude využívat, podle potřeb jednotlivých členů rodiny. Ale vždy je samozřejmě nejlepší když se o tom dohodneme společně.