Kudlo, hele, právě že to tak úplně není - my jsme s manželem docela systematici, navíc zvyklí všechno dělat s předstihem, abychom byli připravení, neřešili všechno pak narychlo apod...no a naše dítě? Pořád má kolem sebe hromady věcí a všechno řeší zásadně až na poslední chvíli a pak stresuje, že nestíhá, že je unavený a že je toho moc...někdy z něj šílíme, ale co nadělám, no...vždycky se to nakonec nějak zvládne...člověk by řekl, že když má před sebou denně vzor, jak to dělat v klidu a v pohodě, že něco z toho převezme...a ono ne...