Nehádám se, ale tiše trpím, protože zrovna tento den neumí rodina držet sovo a bývá nás na večeři 11-14.
Už se připravuju na to, že
- můj táta si zase bude chtít doma sám číst, a tak s mámou dorazí o hodinu později, než bylo domluveno (a máma má dovézt přepepřený salát s buřtama)
- tchyni s tchánem ujede spoj a manžel pro ně bude muset zajet autem
- vyženu manžela s dětmi ven a oni se vrátí o hodně dřív, že je jim zima (nee, rukavice nechceme, atd)
- očekávám, že syn nebo manžel během první minuty u stolu vylejou polívku na sváteční ubrus
- budu se sázet, jestli během první půl hodiny vyleje víno na stůl máma nebo tchán
- budu trnout hrůzou, jestli se děti nebudou dloubat v jídle a my neslízneme kritiku za naši výchovu
- budou hned po sedmé rodiče mrmlat, ať už konečně dáme děti spát, že chtějí mít u nás klid
- sirky mezi víčka, dítě chce na půlnoční, snad tam nebude nikdo ze sociálky

No, vlastně se celkem těším, až to bude i až to bude z krku