Měla jsem cca roční období, kdy jsem pracovala cca 11 hodin denně. Měla jsem na čtyři měsíce výpadek, kdy jsem pracovala jen na půl úvazku z domova, pak jsem se vrátila do práce a zjistila jsem, že se mi tam v mezidobí všechno rozsypalo. Takže jsem cca na rok musela zabrat a těch 11 hodin denně jsem pracovala, než jsem to všechno dala zase dohromady. Měla jsem toho už po pár týdnech naprosto plný brejle, a to jsem minimálně tři hodinky z toho odpracovala denně doma z postele.

Jak někdo dokáže dobrovolně zvládat 14 hodin denně a nezhroutit se z toho, to nikdy nepochopím. V podstatě závidím, když je někdo ze železa a dokáže tohle nebo třeba vylézt na Mont Everest. Mně by to zabilo.