Ahoj, dobrý den. Cítím velkou bolest a zmatek a napadlo mě poradit se tady. Cca před měsícem se se mnou po dvou letech rozešla moje největší láska. Jenže problém je v tom, že jsem si o to zhruba rok dost těžce koledovala sama. Byla jsem na něho vlastně nepřetržitě naštvaná a dávala mu to dost najevo, ona je to dlouhá historie. Co mě zajímá ale hlavně, tak vaše názory na to, co se děje teď. Vím, že je hodně utrápený a těžce to nese a vím, že mě opravdu miluje. Po rozchodu mi za dva dny zavolal, bylo cítit, že brečí, ale nedala jsem nic najevo. I když jsem velmi ztrápená a nebaví mě žít, tak jsem to nedala najevo, vím, že po rozchodu když se někdo vtírá a je hysterický, tak to toho druhého tak maximálně odradí a ujistí v jeho rozhodnutí. Sem tam mi napíše sms, sem tam zavolá, ale je odtažitý a chladný. Spoustu věcí, co má u mě ještě neodvezl, vlastně nic, kromě zimní bundy. Strávili jsme spolu Štědrý den, jako jediný den, od té doby. Byl to krásný odvaz, ale druhý den se zase choval odtažitě. Nyní pojede na týden k moři, aby si vyčistil hlavu. Mám strach z té chvíle, když by se vrátil s tím, že to chce definitivně ukončit a odveze si věci. Vím, že by mě to ještě víc srazilo a nemám na to sílu. On to nevidí, jak se cítím, ale je to pro mě děsivý, mám ho pořád v hlavě, nemůžu myslet na nic jiného. V práci jsem nepoužitelná. Přemýšlím, že mu ty věci odvezu, abych ten definitivní krok udělala já a zachránila se tím trochu. Jenže co když tím úplně zavřu dveře. Hrozně se bojím toho definitivního konce. Nechci ho. Chci o náš vztah bojovat. Takže můj dotaz zní, zdá se Vám to z jeho strany jako nedotažený rozchod? Když se rozešel, řekl mi, že se se mnou chce občas vidět. A na ten Štědrý den se ptal, jestli jsem po rozchodu měla někoho jiného. Jak to mám zachránit :( jen čekat, nevtírat se, být milá a srovnat se s tím, jaký je a co mě vlastně tak štvalo zřejmě.