Myslím, že takový shrnující rychločlánky těžko postihnou podstatu něčího myšlení. Táňa Fischerová byla jednou z mála autenticky levicových osobností u nás. Levicový politici u nás jsou duší akorát funkcionáři. Na rozdíl od nich nehorovala pro znárodňování, postátňování, větší přerozdělování, větší moc státu, větší regulování, srážení všech do jedný lajny. Byla levicová srdcem, měla opravdovou starost o člověka, uznávala individualitu a nikdy by se nepostavila za něco, při čem by v zájmu vyššího cíle lítaly třísky.

Spravedlivější mzdy? Babiš, kterej koupí dvě fabriy a jednu z nich zavře, dává v tý zbylý mzdy dost hubený a ještě tvrdí, jakej je borec, když těm lidem dává práci. Každej ať si vybere podle svýho.

Daňový osvobození pro kulturní instituce? To má spoustu zemí. Klaus tvrdí, že si kultura na sebe musí vydělat. Opět, ať si každej vybere, kterej pohled je mu bližší. Nikomu necpu ten ani ten, netvrdím, že jeden z nich je ten správnej, držím se toho, že je potřeba, aby zaznívaly oba, protože nežijeme v umělým světě, kde se to dá nalinkovat, ale ve skutečným, kde se k reálným řešením nejlíp dobereme díky konfrontaci, nebo chcete-li dialogu mezi oběma póly.

Bohužel, od roku 1990 tu máme spíš dialog (nebo funkcionářskou symbiózu) gründerskýho kapitalismu a svazáckýho socialismu. Prospělo by nám víc lidí jako byla Táňa a stejně tak víc lidí podporujících podnikání a podnikavost. Obojího je jak šafránu.