" Napr. je uplne nepripustny zaslat darek pani ucitelce svym ditetem/dorazit osobne, s ocekavnim lepsiho vysvedceni a tak. To by proste lidi ni nenapadlo. A kdyz to napadne nekoho, kdo o podobnych "kulturnich" zasadach nevi, tak je o tom informovan a darek neni prijat."

Tak to je nepřípustný i tady, jak tě to vůbec mohlo napadnout?

No a mne se prave tohle moc libi, ze je to dany - protoze mne se zas nelibi, ze kdyz jeden "si muze dovolit" a druhy ne, tak ten co je "nucen" vydat vic, nez muze, ce neciti zrovna nejlip, kdyz je postaven do ty situace.

Jak "nucen", k čemu nucen? Moje zkušenost je, že když dává každej sám za sebe, tak může dát kolik uzná za vhodný, nebo taky vůbec nic. My jsme někdy dávali, někdy ne, absolutně nemám přehled, co dávali nebo nedávali ostatní rodiče, většinou jsou to dary velmi symbolické a i když nedáš nic, nestane se vůbec nic a nikdo si toho ani nevšimne.

A když se dává společnej dárek při loučení s učitelem, tak my rodiče jsme se třeba napřed po mailu DOMLUVILI, jestli vůbec něco takovýho chceme, a pak jsme se DOMLUVILI na přibližné výši příspěvku (od-do), přičemž i ta nejvyšší výše byla v hodnotě větší kytky a bonboniéry, a i kdyby se někdo nechtěl nebo nemohl zúčastnit vůbec nebo by mohl dát jen míň, hlavu by mu nikdo neukousl, a bylo to deklarováno dopředu.

Tak "postavení do jaké situace"
**************************************************

"dát učiteli jako osobní dárek třeba dražší knížku z oboru, kterej ho baví a vím, že ji ještě nemá, přišlo by mi hodně divný nemoct to udělat." - tak dle me zkusenosti obvykle lidi, kteri se zas tak dobre neznaji, nemaji poneti o tom, co kdokoli uz vlastni. Hodne casto ani o co ma zajem.

čemu nerozumíš na větě VÍM, ŽE JI JEŠTĚ NEMÁ?