velmi přesný a tak to přesně chodí.

Žiju s třemi muži. Jednoho jsem si vzala, dva porodila. Na to jsou knihy, divadelní představení, lovci, sběračky, ženy z Venuše, muži z Marsu, .. atd.. ale ono to tak v základu je.
Mnoho mužů funguje tak, že se nic nedozvíme, když se narovinu a dost přesně nezeptáme, podobně nic neudělají tak, jak si přejeme, pokud neobdrží přesné pokyny (nebo se jen pohybuji mezi podobnými)

Být v situaci zakladatelky diskuze, tak se prostě zeptám. Nicméně předpokladem je, že případně budu srozuměná s odpovědí, která se mi nebude líbit.

Přijde mi to jako rozhodnutí, zda si na testy HIV dojdu nebo ne, když jsem se chovala rizikově. Chci trpět a bát se pořád nebo vědět hned - přenést se přes to, nějak to zpracovat a žít dál po svém?
Mne doufání a čekání nebavilo nikdy. Ale může to mít jinak...