Buchli,
takhle bychom mohli nahlížet na jakoukoli víru, že něco selhalo. Jak vůbec mohou lidé něčemu věřit, pokud to není empiricky ověřitelné, hmatatelné, ale jen se to nějak v praxi projevuje nebo lidem subjektivně jeví?
Jak si vůbec mohli naši předkové dovolit vychovávat děti, pokud věřili různým pověrám, pro nás leckdy nepochopitelným? A teď ta představa, že jsme jejich dávní potomci...

Pro mě je taky těžké pochopit, že v dnešní době někdo věří, že země je placatá.
Je pro mě těžké pochopit, že vesmír je nekonečný. Zrovna tak i to, že by mohl být konečný. I to, že vše mělo začít Velkým třeskem. Můžu tomu věřit, a nemusím. A je to to jediné, co se s tím dá dělat.