Mám bývalého milence.

Nerozešli jsme se v dobrém. Mám podezření, že má bipolární poruchu. Z rozchodu s ním jsem se vzpamatovávala docela dlouho.
Bydlíme dost daleko od sebe, takže se nevídáme.
S odstupem času mi začal znovu psát, hrany už byli obroušené, už to nebolelo, tak jsem mu odpovídala. Psal čas od času, cca jednou za čtvrt roku. Je fakt, že jsem pro něj měla pořád slabost.
Žije sám, má zřejmě poměrně velké starosti v osobním životě, čas od času se mi s nimi svěřoval po telefonu. Rád by se občas vídal, opět jako milenci, ale já už ne, což jsem mu opakovaně napsala.

Před Vánoci jsem mu napsala přání hezkých Vánoc. Byl milý, chvíli jsme si psali, psal že se právě chystá na nějaký předvánoční večírek.
V noci mi od něj přišli dvě dost divné zprávy, když jsem na ně ráno odepsala, přišlo několik docela hnusných odpovědí.
Nechala jsem to být.
Na Silvestra jsem měla takovou nostalgickou smířlivou náladu, tak jsem mu po delším přemýšlení napsala trochu peprné přání k novému roku a připojila svoji fotku.
Odepsal, že mi také přeje vše nej a omlouvá se za minulé zprávy. Nic víc jsme si nenapsali.
Když jsem se na Nový rok vzbudila, zjistila jsem že mi v noci od něj přišla zpráva. Obsahovala jediné slovo, a to vulgární oslovení.
Odepsala jsem mu, že mi zkazil smířlivou náladu.
On začal psát jak je mu smutno, že mu už dlouho není fajn, že je osamělej, že jeho starosti jsou na mašli. Já že někoho mám, ale když on potřebuje obejmout, nikdo tam není atd. Že to silvestrovské přání ode mně bral jako provokaci.
Že má hrozné starosti, že dnes uvažoval, že už žití na tomto světě skončí. Dle zpráv působil hodně rozhozeně. Začala jsem si o něj dělat starost. Psala jsem si s ním. Večer napsal ať k němu přijedu, aby jsme si popovídali. Ale já jsem za ním nemohla jet. Napsal že pil alkohol, začal psát úplné nesmysly, fakt jsem se o něj bála. Uvažovala jsem, jestli mu nezavolat záchranku. Pak mi zase napsal nějakou vulgaritu, naštval mně tím, bylo pozdě večer, byla jsem unavená, napsala jsem mu že jdu spát a dobrou noc.
Ráno jsem na to pořád musela myslet. Cítila jsem potřebu ujistit se, že je v pořádku. V půl desáté jsem mu napsala, jestli už je střízlivý. V půl dvanácté jsem si uvědomila, že ještě pořád neodepsal. Začala jsem si o něj dělat starosti. Napsala jsem mu, že o něj mám strach, ať odepíše, že je v pořádku. Pořád nic. Během půl hodiny jsem mu napsala několik starostí plných zpráv a 8x jsem mu volala. Neodpovídal, telefon nezvedal. Fakt jsem se o něj bála, vyčítala jsem si, že jsem mu včera tu 112 nezavolala.
Nevěděla jsem co mám dělat. Pak mně nenapadlo nic chytřejšího, než zavolat k němu do práce. Chtěla jsem se ujistit, že je v práci a ne někde oběšenej.
Paní na telefonu zajímalo, proč ho sháním. Tak jsem jí to řekla. Včetně toho, že se o něj bojím a proč. V práci nebyl, má předem nahlášenou dovolenou. Ale paní slíbila, že k němu domů někdo zajde a zjistí co a jak.
Měla jsem nervy úplně na kaši.
Za nějakou dobu paní volala, že je doma a v pořádku. Spadl mi šutr ze srdce.
Znovu jsem mu volala, tentokrát to zvedl, příšerně jsme se navzájem seřvali po telefonu, já na něj ječela že jsem se o něj bála, on na mně ječel že není povinen mi odpovídat na zprávy a že jsem mu udělala ostudu v práci a že už mně nechce nikdy vidět. Což to já jeho taky ne.

Celej den jsem z toho rozhozená.
Co by jste dělali, pokud by vám někdo známý napsal, že je na dně a uvažuje o sebevraždě?
Kde jsem podle vás udělala chybu, kromě toho, že jsem mu na toho silvestra neměla psát?
Jsem hysterka? Momentálně se cítím jako totální kravka.