Já si jednou (ještě v devadesákách) koupila mástenku do autobusu, protože jsem měla nohu v sádře od kotníku až pod zadek. No a řidič mě po dvou zastávkách zvednul, že je to místo pro osoby ZTP a přistoupila paní s průkazem ZTP. Protože jsem byla koza mladá blbá, povlávala jsem až do cíle (cca 3/4 hodiny) na tyči v uličce. Teď už bych se ozvala.
Konkrétně s tímle úrazem se pojí ještě dvě další historky.
Jednou mě požádal pán v tramvaji, jestli bych ho nemohla pustit sednoutm že má ruku v sádře a špatně se mu drží tyče. Poklepala jsem na svoji sádru (nebyla pod kalhotami vidět), oba jsem se usmáli a pán požádal o řadu dál.
No a když mi sádru sundali, dělala jsem hrdinku, že domů dojedu tramvají. Měla jsem štěstí, našla jsem volné místo. Hned na další zastávce přistoupila taková herdekbába, zahulákala na mě "pusťte manžela sednout, je po operaci. Tak jsem se zavěsila na tyč, pán po mně hodil omluvný úsměv "no to víte, tohle jsem si vzal, no..." a na další zastávce vystoupili.