Žiju obklopena seniory už hodně let, teď mi život zajistil ještě jeden přírůstek a můžu ti říct jen tohle: jediný opravdový problém se seniory je, pokud neumí žít sami se sebou, nudí se, pokud nemají koho komandovat, jsou vnitřně nedospělí, ačkoliv jim je 108 a více. TOTO dělá peklo ze života se seniorem, všechno ostatní je řešitelné a člověk to rád udělá. Zažili jsme už i alzheimera, což byl pro mě velký strašák, ale nakonec to taky šlo. Podle mě nejhorší je fakt zlá panovačná povaha s nátěrem "já jsem tak hodný/á, pro všechny jsem se vždy obětovala a vy takhle" (Konkrétní příklad: "Já chci jet na hroby v úterý a ty, nevděčníku, máš někde kšeft a tak málo ti na mě záleží, že mě tam vezmeš až ve čtvrtek?? Jak to, že to je jedno, ve čtvrtek máš jít do Billy a přinést mi vlašský salát a bábovku, protože ty jím ve čtvrtek, to jsem se dočkala..vzlykvzlyk).
V podobných okolnostech existuju víceméně už 25 let. Jednoho staříčka jsem měli miláčka, byl na vozíku, ale bylo vždycky jak v nebi s ním být, děti ho milovaly, měl asi nějakou auru, strašně mi chybí. A pak jednu babičku, která právě vrtochy-nevrtochy byla velmi dlouho samostatná a čilá, dlouho přes devadesát, teď už to nejde a začíná obvyklý kolotoč "vy nevděčníci".