Ano, byla (a stále je) to pro mě největší lekce z trpělivosti, kterou jsem si v životě prošla. Ale pořád si myslím, že následky rozchodu by nakonec byly horší pro všechny zúčastněné.
Tak trošku pořád čekám, že někdy přijde a omluví se za to všechno, ale uvidíme.
Zlepšuje se to, ale pořád je to ještě tak, že má chvíle, kdy je na ně všechno špatně - když s ním v něčem nesouhlasím, nebo když souhlasím nebo když neřeknu nic. Neboli vyhovět mu nelze. Řeším to tak, že ho v tu chvíli ignoruju a beru to jako jeho krizi, se kterou se musí vyrovnat hlavně on sám.