Sedmikrásko,
babyboomer si koupil dům nikoliv z minimálním mzdy, ale na hypotéku.... mám známé, co si kupovali domy v 70. letech v USA a s hypotékou to měli tak - cituji - "no a když nás bolela hlava, tak jsme se napili vody, protože na aspirin jsme neměli".
Studentské půjčky - mám dvě známé, obě mají diplom z Davis (neprestižnější veterina v USA). Jedna má asi půl milionu dluhů, druhá dvacet tisíc.
Rozdíl? Ta s dvaceti tisíci trávila od šestnácti prázdniny prací na veterině - od čištění kotců až po důležité činnosti jako čištění pachových žláz na zadku čoklů. Do toho výborné studijní výsledky, takže se o ní university přetahovali (nabídkami na stýpko).
Ta s velkým dluhem považovala prázdniny za čas volna, cestování, a za peníze si pořizovala životní "nezbytnosti" jako třeba tetování nebo výlety na Havaj. A to alespoň vystudovala obor (veterina), s kterým má šanci půjčky splatit... co budou dělat všichni ti doktoři "historie hnutí feminismu" a studií oprese zlého bílého muže, to fakt netuším. Ale ono stačí i třeba takové studium oborů jako kunsthistorie, antropologie, staroanglické literatury a podobně. Teorie je krásná, ale kolik teoretiků svět a společnost potřebuje a hlavně uživí?

Z vyprávění rodičů a prarodičů si myslím, že to jednoduché nebylo nikdy, ale lidi to brali jinak - stylem, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, tak na tom musí pracovat (což bohužel za komunistů moc nefungovalo) - ale i generace tady proklínaných Husákových dětí vyrůstala s tím, že na džíny a Favorita se dlouho šetřilo a dlouho shánělo (nebo si člověk šil sám nebo si dokázal upravit nějakou ukrajinu) - generace našich dětí není na tohle zvyklá, jsou zvyklí na "instant gratification" - okamžité uspokojení potřeb a to je prostě špatně. Protože v životě a ve světě mimo chráněný rodinný okruh nic nedostanou jen na požádání nebo projevení přání. Všichni mají pocit, že mají právo (na vzdělání, dovolenou, pařby, velký dům, lásku atd.), ale nějak mi chybí pocit určité povinnosti nebo zodpovědnosti nebo jak to napsat...

Co si myslím, že je šílená past pro mladou generaci, jsou ty školy.... na každý prd je potřeba vysokoškolský diplom - na který část lidí vůbec nemá (mentálně), ani ho vlastně nepotřebuje - a těm lidem se uměle prodlužuje dětství a doba závislosti na rodičích (půjčkách), místo, aby mohli jít "do terénu" a začít něco dělat - a případně se pak posunout vzděláním dál (tj. např. jít ze zdrávky rovnou dělat sestru do nemocnice, časem si doplnit studium na nějakou specializaci). Místo toho spousta lidí jde na VŠ, přičemž si ani nejsou jistí, jestli dotyčný obor chtějí studovat (a pak jsou z toho ty přihlášky typu "když se nedostanu na práva, tak půjdu na FTVS a budu trenérem"), nakonec "něco" vystudují a zjistí, že to stejně nechtějí dělat, takže jdou na něco jinýho - a bác ho, je jim šestadvacet, osmadvacet, třicet.... a vlastně ještě v životě nechodili do práce, mají dluhy, nemají jak dosáhnout na bydlení...

Naštěstí mi přijde, že je spousta mladých schopných lidí, kteří ten průser vidí - a kteří dělají věci typu že po střední škole jdou někam pracovat a pak z toho dodělávají vzdělání. Stájník studující veterinu, trenérka studující terapie, svářeč studující stavařinu... čímž se do jisté míry vyhnou x letům, kdy dělají jen dluhy - protože i když to nejsou nijak zásadně placená zaměstnání, alespoň ten základ jim to pokryje. Ale to jsou lidi, kteří hledají řešení problému, ne jen viníka....