Přidat odpověď
Také mám ze svého okolí zkušenosti s náhlým úmrtím. A vždycky mě to trochu děsilo, protože se to může stát víceméně komukoli a kdykoli. Proč, to už vysvětlili zasvěcenější.
Mně vlastně takto náhle zemřela babička, v 73 letech. Také jsem přemítala co by kdyby. Byla sama doma. Mohla tu ještě pár let být. Ale potom jsem si řekla, že jí takovou smrt vlastně "přeju". Přeju jí i mé mamce, přeju jí i sobě. Nepřeju jí mladým lidem, které postihne. Ale myslím, že pro staré lidi je to "ideál". Zemřít vlastně zdravá, v průběhu užívání si života, soběstačná. Nemuset někde ležet a být poníženě odkázaná na něčí péči, způsobovat někomu komplikace a starosti. Je to vlastně "hezká" smrt pro toho zemřelého - v 76 to jde. Ale chápu, že pro pozůstalé je možná těžší v tom, že neměli možnost se připravit, rozloučit, něco třeba napravit. Tak si užívejme své blízké a buďme na ně hodní.
Předchozí