7mi,

být k tomu indiferentní bych pokládala za nejrozumnější řešení v situaci, kdy by člověk to podporování věčného studenta vyhodnotil jako nejmenší zlo, což si umím docela dobře představit. Tj. "pošlu ti měsíčně 10 tisíc a nechci o ničem slyšet" a být s tím srozuměna a brát to jako úlitbu dobrým vztahům k rodině.

Jenže Ty indiferentní nejsi, respektive projevuješ se dost schizofrenně - v jednu chvíli si na tu situaci trpce stěžuješ, ale když Ti ostatní v podstatě dají za pravdu, že je to opravdu blbý a že máš pravdu, když Ti to vadí, nedejbože když řeknou, že by bylo tedy možné to přestat dělat, tak otočíš na čtyráku a najednou Ti to nevadí a naopak divní jsou všichni ti, co s Tebou předtím souhlasili nebo dokonce nastínili možnost v této praxi (kterou jsi sama předtím prezentovala jako zatěžující a obtěžující) nepokračovat.