Už třikrát byl celkem dobře vychovaný. Během roku ho 3x napadl cane corso, má v plánu nám ho zabít. Pokaždé je Mikki po útoku totálně vykolejený a trvá několik měsíců, než je zase v pohodě. Naposledy byl pokousaný před měsícem, konečně jsme ukončili léčbu. Naštěstí to byla jen 5 cm roztržená kůže a 2 cm hluboká rána ve svalu. Psa jsme teď k tomu traumatu navíc patřičně rozmazlili. Chová se jako blbeček.
Na volno ho pouštím jen tam, kde vím, že nezdrhne a kde vidím do daleka, že tam není lákadlo nebo nebezpečí. Mám 10 m šňůru, takže se i na ní proběhne a může čuchat. Když ho chci pustit, nejdřív si ho párkrát přivolám na té šňůře s tím, že kdyby okamžitě nešel, rovnou ho přitáhnu. Stačí cuknout šňůrou a jde. U toho ho pozitivním hlasem chválím a odměním. Až to zvládne třeba 5-10x perfektně, pustím ho. Ale když vidím, že nabírá nějaký nevhodný směr nebo se vzdaluje, přivolám ho radostným tónem. Volám ho na procházce fakt často. Jednak ho mám raději pod kontrolou, jednak se posiluje spolehlivost povelu. Když vidím, že nepřijde, ani ho povelem nevolám, tím se učí, že nemusí poslouchat, když se mu nechce.
Pak taky cvičíme "radostné přiběhnutí" s MM nebo dcerou. Jeden drží psa, druhý psovi ukáže pamlsky a jde kus od nich. Až je dostatečně daleko (vzdálenost se prodlužuje s poslušností psa), zavolá na psa povel a pomocník psa vypustí. Pro nalákání je dobré psa chválit, když se k tobě vydá a jít směrem od psa. Když k tobě přijde, posaď ho a prokrmuj pamlskama, než přijde pomocník a znovu ho chytí. Zas jdeš od psa, pomocník ho drží, zavoláš, pustí ho... Pes se nemá posílat tam a zpět, jeden má psa přivolávat, druhý držet. Příště se samozřejmě mohou role prohodit. Psa to baví, zaběhá si a ještě si upevní povel.