Všichni psi, které jsem kdy měla, mohli chodit na volno, protože přivolání měli dobře zvládnuté. Na 100 % přivolání ale nevěřím. Možná u výjimečných psů a výjimečných cvičitelů, kteří přivolání navíc neustále utužují. Ale všechno je to opět na člověku, resp.na majiteli psa. Ten musí zvážit, jak je jeho pes ovladatelný a hlavně musí být neustále myšlenkově před psem. Už se zase nasrávám, když čtu co všechno vaši psi na volno dělají. Pronásledují zvěř, skáčí po lidech, rvou se. Tohle všechno se může stát. Ale jen jednou a pak už by to majitel nikdy neměl dopustit, ponaučen z vlastních chyb. Ale s názorem mnoha majitelů, že jejich milovaný miláček - pes, má přece nárok na zábavu, je to
Takže zakladatelko - pracuj na vztahu se svým psem, neustále. Ať jsi pro něj všemocná bohyně, vždy zajímavější než to okolo. Důslednost - jméno, povel (jednou, ne desetkrát a nic), trvej na jeho splnění. Naučit, co na daný povel požaduji. Jméno není povel ! Procvičuj, odměňuj. Pokud předpokládáš, že povel nesplní, ani ho nedávej. Budeš pro srandu králíkům. Vlastně svému psovi. Nacvič v klidném prostředí, pak pokračuj v zážitkovém. Půlroční pes by na vodítku tahat neměl. Co nechceš , aby v budoucnu dělal, to mu vůbec neumožňuj. Pokud přivolání nezvládáte, nepouštěj ho z vodítka. Na procházkách ho nestále sleduj a věnuj se jeho výchově. Nepřetržitě. Jde to, ale dře to. První dva roky určitě, je to neustálá práce. Lidi si myslí, že mít psa je zábava. Proto ho má dnes kdekdo. Bohužel. Ale ona je to především práce a dřina. Zábava následuje až když je pes vychován. Vycvičen být nemusí, ale vychován, aby neobtěžoval své okolí, jo !!!