Já mám takové domácké pravidlo pro dobré mezilidské vztahy. Dalo by se uplatnit i pro cesty autem. Vždycky je důležitější akceptovat to, co někdo nechce (nebo mu vadí, nedělá dobře) než si prosazovat to, co někdo chce. Nemusí, jen chce. Takže mně připadá ohleduplnější někoho neotravovat svou muzikou, která mu vadí nebo je nepříjemná, než si prosazovat své chtění bez ohledu na "trpění" druhých. Samozřejmě se o nelibosti musím dozvědět, případně ji empaticky vytušit, domluvit se. U řidičů autobusů je to něco jiného, ty jsou v "rachotě" a museji ji nějak přežít.