aby bylo jasno, mluvím o spolujezdci - jiném dospělém člověku, nikoli o členech vlastní rodiny, kdy máme to auto jen jedno a jim nic jiného nezbývá - tam bych to brala tak, že to auto je i jejich a řidič sice má hlavní slovo, ale měl by to brát s ohledem i na ně.

Pokud se mnou ale chce jet jinej dospělej, využívat mýho auta a ještě mi diktovat, co tam mám nebo nemám dělat, a to ne způsobem zdvořilé žádosti, ale mlčenlivého předpokládání, že já kdesi cosi, a pak mě za rohem pomluvit,že jsem hulvát, když si tam pustím svoji muziku, tak ten ať si pěšky kluše v příkopu a přemýšlí, kde se stala chyba v Matrixu.