libiku,

nejsem řidič, ale své starší tety, když jede spolu s námi, se taky ptám, jestli nechce posunout sedadlo, jestli můžu otevřít okno... ale ne každý to tak má
A nepochybuji o tom, že sem tam na něco zapomenu a nenapadne mě dotazem zkontrolovat...

Jenže právě třeba má teta je prostě příliš neobtěžující, kupř. sestřička u doktora ve městě, kam tetě jede 3x denně autobus, řekne "můžete přijít ve čtvrtek v deset?" a teta řekne "ano, jistě"... a venku si posteskne, že bude muset jet autobusem v 6:15, aby to stihla, kdežto na 10:30 už by mohla jet 9:45... Tuhle konkrétní věc třeba vzápětí napravil můj tatínek, který ji tehdy doprovázel - prostě zaklepal na sestřičku znova a přesun o hodinu byl záležitostí jedné minuty, slušné prosby a slušného poděkování... Mimochodem, tatínek byl o rok starší než teta...

Jako fakt si myslím, že umět se slušně ozvat je důležité a že člověk má primárně sám odpovědnost, ačkoliv když to svedu, tak se snažím na některé věci myslet i "pro druhého".

"Hlavně nikoho neobtěžovat" je sice hezké pravidlo, ale dotaženo do extrému skýtá mnohá úskalí pro život dotyčného