Situace:

rodič žije sám se svým dítětem ve věku 10 až 16 let. Ten rodič nikoho nemá, ale rád by měl, tak to různě zkouší. Nechce partnera pro soužití v jedné domácnosti, jen někoho, s kým by si užíval různou zábavu. Něco dohromady i s tím dítětem, něco jen ve dvou.

Takže to dítě se s tím člověkem postupně seznámí, protože občas je nějaká společná aktivita nebo rodič řekne "dnes přijdu pozdě, protože jdu s X do kina".

V kterém okamžiku si myslíte, že je vhodné říct tomu dítěti, že ten dotyčný už není (nebo nebude) jen známý/á, kamarád/ka, ale že s ním chodím? Bezpochyby by k tomu mělo dojít, když bychom měli někde společně spát tak, že já spím společně s tím člověkem a to dítě jinde, ale k takové situaci nemusí dojít vůbec. Třeba u mě nikdy nespí, takže sex se odehrává jen u něj nebo v hotelu (nebo v autě).

Kamarádka se rozešla s partnerem a po dvou letech si někoho našla. A teď tohle řeší, kdy, jak a co říkat svému dítěti. A já jsem zjistila, že vlastně nevím, že na to nemám názor, protože tím, že žiju s rodičem svých dětí, jsem tohle nikdy řešit nemusela.

1) Měl by ten rodič otevřeně říkat dítěti, že chodí na rande, myslím, když jde zatím jen o oťukávání?
2) Nebo má počkat, až skončí fáze oťukávání a bude vědět, že to s tímhle zkusí a bude s ním chodit?
3) Nebo má počkat až párkrát dojde na sex, protože to je oblast, na které to může rychle ztroskotat?
4) Jak podrobně může rodič s dítětem probírat nové partnerské problémy?