no bodejť by ses nebavila,

když až v diskuzi z Tebe vypadlo, jak to celé bylo a ještě versus smuteční obřad.

Já jsem spolujezdec mlčící a trpící. Protože jsem ráda, že se vezu. Takže jsem přežila cestu autem, co dneska už neexistuje asi - Avia Furgon, s řidičem, co miloval metal..ale hlavně zpíval.. jo a z Prahy do Vídně. A zpátky. Zpátky už si moc nevybavuji, tipuji, že jsem byla v bezvědomí.

Běžně mne vozí manžel, nemá rád, když řídím. Já si myslím, že neřídím vůbec špatně, on říká, že jezdím pomalu a vůbec... No a vůbec se odehrává, jen když je v autě se mnou.

Když potřebuji jet, tak jedu a když není a vůbec, tj. on se mnou, zatím jsem všude dojela...

Ale když řídí manžel, máme rádio Blaník, co má rád (a já fakt nesnáším), občas Rádiožurnál nebo co.. a já jsem ráda, že se vezu, takže jsem ráda, že má, co má rád a když se zeptá, zda nechci jinou muziku, tak řeknu, že ne, protože jako řidič má být v pohodě a já jsem ráda, že mne veze.

Takže jsem ohleduplní tak nějak křížem. A tipuji, že kdyby se řidič babičky nebo tebe zeptal, stejně byste řekly, že, co se líbí jemu, ALE TA OTÁZKA.. TA BY VYŘEŠILA CELÉ TOHLE TÉMA.. nebo ne?