Přidat odpověď
Zajímavé pozorování, jak se to mění věkem.
Za mlada jsem nejedla, nespala, jela na plný výkon. (a hubla)
Teď nespím, resp. spím blbě, jím, protože vím, že musím a musím něco dělat fyzicky. A děsně a pořád mluvím. Už jsem se přistihla, že i kraviny, ale pořád něco melu.
Mám tedy diagnozu panické poruchy, ale když se zaměstnám, tak to jde... a pak bych sežrala asi tak kilo čokolády a kýbl zmrzliny. A pak četla nebo spala a spala..
Manžel má jiné nastavení, ale taky nejí a nespí, ale ve chvíli, kdy to opadne, tak by snědl kde co.. a pak ještě x hodin nebo dní nemůže spát.
Takže ve stresové situaci lítám jako satelit, všechno zařídím, jsem k nezastavení (manžel je ochromený, ale funguje, jen nějak na pokyny nebo potřebu), po stresové situaci odpadám, najím se a šla bych odpadnout, manželovi to doznívá, takže mám obavy o něho, tudíž neusnu, jak to doznívá, ... a až když se muž vyklidní, tak pak bych zase odpadla tak na 2 dny, kdyby to bylo možné :-D
Doznívá mi to nějak pomalu a dochází a jsem hrozně utahaná psychicky až následně a projevuje se to tak, že mne bolí záda, klouby.. , trošku nepochopitelné pro muže, který už je docela happy :D.. no s ním si to vyřídím.
Mne spíš zajímá, zda to má někdo podobně. Ze mne se pak ten stres odlupuje jako v té reklamě ta sádra z té krásné holky...
Předchozí