Přidat odpověď
Při případné mrtvici příbuzného bych především googlila, jak a kdy mrtvice vzniká a četla v nělika jazycích studie, kolik procent mrtvic končí dobře, a jak je to celosvětově závislé na věku, pohlaví, životním stylu a doby od prvních příznaků do doby příjezdu sanitky a počítala, jaká šance je zrovna toho našeho pacienta. Takhle jsem z nervozity získala mnoho docela podrobných znalostí třeba ohledně toxoplazmózy v těhotenství, obsahu arsenu ve studniční vodě v závislosti na geologii podloží a v různých dalších nesouvisejících (a pro mě úplně nevyužitelných) oborech.
Nejdřív bych tedy celkem věcně reagovala, volala 155 a dělala docela logické potřebné kroky. Po odjezdu sanitky bych nervně čekala na zprávy a u toho googlila studie. Kdyby to bylo na víc dnů, tak bych v noci prakticky nespala ..... a celé noci googlila studie. Sice vím, že ničemu nepomůže, když zrovna já toho budu vědět o dané oblasti co nejvíc, ale v danou chvíli si nemůžu pomoct.
Předchozí