Mám teď za sebou takové těžší období, teda před sebou asi vlastně taky.

Už vím že sám před sebou (a před problémama) člověk opravdu neuteče - jako jo, je to stokrát omílaná "moudrost", všude se to píše, ale vlastní zkušenost je holt vlastní zkušenost.

Už asi tak nějak vím kdo jsem, co chci (což neznamená že to automaticky dostanu že?) a co nechci.
Tak se snažím nějak přežít, radovat se z maličkostí a už to že to zase umím považuju za úspěch. Pořád ode mne někdo něco očekává, takže mi pomáhá se zastavit, nádech výdech a říct si - a co já co chci vlastně já?