já myslím, že někomu ta srovnanost sama se sebou stačí, někomu k tomu možná pomůže ta víra.

Jinak si zcela laicky myslím, že ta srovnanost začíná u férový výchovy, která dovolí tomu dotyčnému být sám sebou a nenutí ho zapírat a potlačovat vlastní pocity (pozor! to zdaleka neznamená nikdy mu neříct, že je nějaký chování nevhodný, ale ten člověk musí rozumět tomu, PROČ).

Řekla bych, že spousta toho pozdějšího "hledání" plyne z toho, že toho člověka pro něho důležití lidé třeba i v dobré víře přesvědčovali o něčem, co šlo úplně přes jeho přirozenost, a že mu říkali, že je správný něco, o čem byl sám přesvědčen, že to správný není.