Přilepím třeba sem.
Nepeněžitý příjem řešili a nakonec trochu absurdně vyřešili ve Finsku. Funguje tam "časová banka", do níž lidé přispívají svým volným časem a tím, co umí.

Někdo třeba pomůže s domácím pečením/vařením/roznášením na home made svatbě, jiný pomůže při stěhování. Další může hlídat nebo odvádět z družiny děti, pomůže při vymalování nebo s úklidem, poseká trávu. To vše se převádí na evidované odpracované hodiny, za které je možné čerpat jiné hodiny. Takže já někomu pomůžu mýt nádobí po svatebních hostech, někdo jiný mi za dva měsíce pomůže tahat krabice při stěhování. Ti lidé se vůbec nemusí znát, kontaktuje je banka na základě jakési "burzy". Nikdo nikomu neplatí peníze.

Je to takový komunitní projekt vzájemné pomoci. Mimochodem je tam spousta lidí s velmi mezenými finančními možnostmi, takže toto jim umožňuje nejen žít komunitně, ale taky žít jakž takž kvalitně. Jenže to narazilo na hranice, kam až sahá taková vzájemná pomoc, a kde už začíná daňový únik. Takže některé služby se v rámci časové banky nesmějí provozovat, jako třeba právní, psychologické a podobně.

Je to hezký projekt s celkem pochopitelnými výjimkami. Ale nakonec je to možná nespravedlivé vůči takovému rachitickému a manuálně extrémně nezručnému psychologovi.