Táta rád dělal "ženské práce", mužské" mu moc nešly a chlapi si z něj dělali srandu, byla jsem šťastná, že po mně v životě nikdo nebude chtít svařit plot nebo opravit komín a dělat si srandu, že mi to nejde. V 70. letech se všechno dělalo samo domo, a bylo zvykem zapřáhnout kamarády a sousedy. On byl navíc "vazba", žádný stěhování se bez něj neobešlo, byl pak několikrát na operaci kýly.
Po mámě nikdo nic nechtěl a ještě půlku věcí doma dělal táta, ona si jen tak plula mezi svojí prací a svým studiem a táta ji obdivoval.