Prakticky většinu všeobecně oblíbených filmů je pro mně utrpení sledovat, navíc nesnáším scifi a cokoli, co by se v reálu nemohlo stát, různé konspirace /bohužel zbytek rodiny právě takovéto filmy miluje/. Jakmile manžel pustí něco, kde je rok 3000 a lítaj tam emzáci, případně skřeti, beru sluchátka a počítač a věnuji se vlastní zábavě. Kdysi jsem se chtěla obětovat a shlédnout s ním Matrix, usnula jsem po cca deseti minutách, jediné, co si vybavuji, byla hláška "následuj bílého králíčka", ale i to jsem možná slyšela z nějaké ukázky.