Nesnáším tzv. filmy ze života. Spoustu zde zmíněných jsem ani neviděla a nevím, proč bych se na ně měla koukat (Forman, Mamma Mia, Čokoláda apod.). Nejpříšernější, co jsem kdy shlédla, bylo jednou asi deset minut Nudy v Brně, kdy jsem se ocitla před televizí na horské chatě. Nedávám všechny ty Jane Austenové, Básníky, Troškoviny, Homolkovy, skandinávské detektivky. Zvlášť odpudivé je Vyprávěj. Za sebe nevím, proč se tohle točí a co bych měla vlastně vidět.