"Nicméně ano, mám lepší instinkty vůči dětem, takže mám pravdu. Nehodlám se tu zbytečně kroutit, nebudu zdržovat nějakým "myslím si"."

Tak tohle já tak nemám, respektive bych si to netroufla o sobě tvrdit. Rodiče jsme oba, já si myslím, že v tom taky nejsem úplně marná, aleuž se kolikrát stalo, že můj muž něco odhadl líp než já.

"Jistěže dám přednost diskusi, ale pokud by, teoreticky, byla diskuse marná, musím volit postup vstřícný k dětem a tedy půjde z cesty ten dospělý. Věř mi, že spolehlivě rozeznám "momentální blbinu" od nevhodného zacházení, v našem případě nepřiměřených požadavků, které jsou v nesouladu s nastavením dítěte."

Tak tady jsem trochu na rozpacích - možná se bavíme o tom samým a Ty myslíš nějakou vyloženou patologii (že by se třeba ten otec snažil z dítěte- dyslektika za každou cenu vymlátit samý jedničky), a to bych pak s Tebou souhlasila.