"mně stačí použít reálné příklady z vlastního života a životů blízkých přátel, kteří se kdy ocitli v rolích těch nových partnerů. A ani v jednom z nich nevidím nic, co by při vyloučení patologických jevů znemožňovalo partnerský vztah jen proto, že si dospělý a dítě "nesednou". Iracionálně, tudíž na základě nějakých pocitů nebo odlišných povah."

Monty,

já mám dojem, že jsi málo empatická, citově poněkud plochá. Ne, že bys sama neměla city nebo neuměla mít ráda. Ale myslím si, že některé věci sama nevnímáš, jsi splachovací. (Což může být někdy výhoda, někdy nevýhoda.)

Takže sama nevnímáš (a nevadí ti) věci, které ostatní vnímají a vadí jim.

A proto se ti s tím lidé nesvěřují,protože cítí, že ty pro ně v tomto nedokážeš mít pochopení.

A potom ti připadá, že lidé kolem tebe to mají stejně jako ty, ale ve skutečnosti nemají, jen se s tebou o tom nebaví, nesvěřují se ti, protože vědí, že ty tohle nedokážeš vnímat a pochopit.