„S tím souhlasím za předpokladu, že ten partner mého rodiče nebo dítěte nemá na mě žádný vliv, čili že s ním nežiju, nejsem nucena se s ním nějak zvlášť často vídat, vycházet s ním apod.“

Konzervo,
My se tu bavíme o hypotetické situaci, kdy partner toho rodiče je slušný nepatologický člověk, který není ani patologický ani tak, že vyžaduje od dítěte samé jedničky nebo ho nechce „od základů měnit“, a s rodičem mají hezký a láskyplný vztah.
Já ti nevím, sice jsem v dětství a dospívání s matkou nijak extra nevycházela, ale kdyby měla doma chlapa, co ji má rád a ona jeho a co se nechová jako idiot (viz výše), proč by mi mělo vadit, že je moje máma SPOKOJENÁ? Pro mě jako pro dítě to v případě výše popisovanýho vztahu neznamená nic než to, že je v bytě/domě, kde bydlím, nějaký další člověk, se kterým můžu a nemusím prohodit za den pár slov a kterej občas obsadí záchod, zrovna když tam chci jít já.
Mám jak vlastní zkušenost z dětství, tak v roli rodiče – syn žije ve společné domácnosti s otčímem od dvanácti let. Takže nejsem až tak úplný teoretik. A ať nad tím přemýšlím jak chci, nevidím fakt vůbec nic, co by mělo normálnímu, druhým rodičem nenaočkovanému dítěti VADIT na tom, že má jeho matka/otec normální hezkej vztah a čím by se ho to mělo negativně dotýkat