Tak tady naprosto souhlasím s Monty.

Úklid a údržba domácnosti je do převážné míry věc rozhodnutí, a pro mě je to stejně jako pro ty Montiny kamarádky věc, kterou lze bez větších problémů "obětovat", pokud by člověk měl pocit, že nestíhá.

Je to o prioritách - pokud tou naší byly děti a práce, tak jsme obstarali primárně to a to ostatní, až jestli se nám chtělo.

Děti jsem šidit nechtěla. Práci taky ne. Takže jsem většinu energie vrhla do toho. A holt byl doma nepořádek (protože platit uklízečku jsme považovali za zbytečný a nepořádek nám vadil mnohem méně, než kdybychom z věčnýho uklízení padali na pusu).

Pokud někdo CHCE mít doma uklizeno a postaví si to jako prioritu, přes kterou nejede vlak ( vedle těch dětí a práce) tak na tu pusu padat holt bude, ale myslím si, že je to jeho volba a nějak mi nejde přes pusu ho za to litovat.

Co například přesně strašnýho se stane, když někdo pravidelně nemyje záchod (za předpokladu, že on sám není takovej estét, aby mu to vadilo)?