Libiku, víš, na to, že si žijeme jako prasata v žitě, jsem trochu háklivá. Protože v tom je něco hanlivyho, za co bychom se vlastně měli stydět. A taky tu je mnoho těch, co se tak nemají, a vůči nim mi to přijde přezíravý. Já jsem ráda, že se máme hezky. Do sberaku vyhazujeme už rozbité, drobné věci je muž schopen opravit. Ale myslím, že základ je, nebrat to jako automatiku, že se máme nějak. A brát to s pokorou.