Psa z útulku mají naši. Ne přímo z útulku, v útulku byl pár dní, šel vlastně přímo od majitele. Přivezli ho jako šestiměsíční bázlivé štěně, všeho se bál, nic neznal. Dle jizev na tělě týrané zvíře. Neskutečně podvyživené. Teď mu jsou tři roky, dost se mu věnují, berou ho všude sebou, chodí na cvičák, moc ho milují, ale stále není úplně v pořádku a asi už nikdy nebude.

Trpí separační uzkostí, v létě proskočil sklem a vydal se je hledat, je na rodičích závislí.
Je stále hodně bázlivý, nikdy neví čeho se poleká a začne štěkat, nemusí to být lidi, stačí obyčejný igelitový pytlík v cestě.
Blbé je, že se hodně bojí dětí a to se od jeho šesti měsíců kolem něho děti vyskytují běžně a u našich mu žádné dítě neublížilo.

Rodiče se mu fakt hodně věnují, berou ho od začátku i do města mezi lidi, od začátku to řeší s odborníky, ale dle mého pes už zůstane poznamenaný.


Asi psa z útulku ano, ale přemýšlet u toho, nebrat si z lítosti vyhublou polekanou kuličku, vybrat dobrý útulek, kde "své" psy znají. Spíš bych volila štěně narozené v útulku. A zohlednit plemeno, mi cvičíme na cvičáku s pánem, který si z útulku vzal odrostlého křížence pastevce a vlastně neví, co to obnáší, hrozně se diví, že medvídek dospěl, už není úplně poslušný, nechce cvičit na cvičáku a má tendence žrát lidi.