myslet si, že panická ataka je na úrovni "je mi smutno" je docela směšný. může ti být při ní fyzicky tak zle, že máš pocit, že fakt umíráš.
nemluvě o tom, že i člověk, který už má s panickými atakami zkušenost, si nemusí být jistý, jestli se tentokrát nejedná o infarkt. tuhle jsem volala záchranku manželovi, který už je ve věku, kdy by to klidně infarkt být mohl, a ataka přišla absolutně bez varování večer v posteli. naštěstí chlapi ze záchranky byli v pohodě, nic nám nevyčetli, normálně ho vyšetřili, řekli, že nic, dali mu prášek, kdyby náhodou nemohl usnout a v klidu odjeli. prostě profesionálové.