Ale já když se dobojuji až do ordinace, nemohu říct, že by se ke mně někdy někdo choval sprostě, 100x jsem se tedy setkala s vlídným přístupem "nediskutuj, já to musím vědět líp" a nikdy (kromě cévního doktora) jsem nezažila jakýkoliv optimismus.

Nemáš vysoký tlak? (budeš mít)
Máš v pořádku cholesterol? (zatím)
Nemáš klimakterní potíže |(to je divné)

No a když přijde diagnoza, tak to rovnou obrazně rozdávají vizitky pohřebních ústavů, aniž by to někdo chtěl.

Když odhlédnu od osobních hrůzných zážitků(po letech je z části chápu), připouštím, že doktorů je třeba, ne, že ne, ale vztah pacient-zdravotník je pokřivený, jednak systémem a jednak bezbřehou vírou ve vědu, kterou doktor představuje.