Libíku,
já bych jim to asi řekla, ale já mám takový ksicht, že na mě stejně všichni všechno hned poznaj - tak abych to vybalila dřív, než jim to dojde. Ale uznávám, že tohle hodně záleží na konkrétní situaci a konkrétních lidech.
Asi bych to nějak zmínila tchýni, při nějkaém vzpomínacím momentě... něco ve smyslu, že na manžela nikdy nezapomeneš a nikdo nebude jako on a nic to nemění na tvém vztahu k němu a k jeho rodičům, ale že máš kamaráda, s kterým je ti dobře?

Nechápu, jakou souvislost s tím má vnučka, ta jejich vnučkou být nepřestane, i když ty máš přítele, ne?

A jinak - po čtyřech letech si myslím, že je v pořádku, že pokračuješ ve svém životě. Dokonce si myslím, že je to výrazně zdravější, než se nadosmrti utápět ve smutku...